Několik všeobecných informací o stylu Tribal

	Obsah:
	Tanec stylu Tribal Co je to kmen? Co je to "styl Tribal"? Styl Tribal mimo USA Vybavení pro styl Tribal Šperky Make up	Hudba stylu Tribal Pocit sounáležitosti patřící ke stylu Tribal Pohyby a kroky Choreografie nebo improvizace Zdravotní aspekty Další vyhlídky (Neo Tribal, New Age Tribal) Jak uvázat turban za použití dvou šátků

Tanec stylu Tribal

Tanec Tribal (angl. tribe = kmen, rod) znamená vlastně v doslovném překladu "kmenový tanec". Lze tedy označit každý kmenový nebo lidový tance za "Tribal-Dance", ať již jde o severoafrický tanec Berberů, havajský tanec, tance severamerických Indiánů nebo tanec masajských válečníků.

To, co známe jako styl "Tribal", není folklór, nýbrž čistá fantazie a na to je třeba vždy poukazovat. Folkloristický účinek vzniká na jedné straně přirozeně díky hudbě a zčásti díky autentickým pohybům, v neposlední řadě ale také vytvořením kmene.

Co je to kmen? - Co mají všechny tyto kmeny společného?

Kmen je skupina lidí, kteří
společně žijí,
mají stejné životní okolnosti,
mají stejné zvyky, obyčeje a rituály,
nosí stejné, příp. velmi podobné oblečení,
zdobí se podobnými věcmi,
zpívají stejné písně,
mají stejné tance aj.

Z tohoto pohledu není "Tribal" žádným novým vynálezem. Alespoň některé z těchto bodů platí pro skupinu Tribal a dávají jejím tancům autentický vzhled, přestože autentické nejsou.

Co je to "styl Tribal" nebo "American-Tribal" nebo "Californian-Tribal"?

Koncem 60. let, kdy byl břišní tanec právě v USA velkou módou, zvlášť v Kalifornii, tancovaly žákyně Jamily Salimpour (matky Suhaily Salimpour) opakovaně i na renesančních festivalech, srovnatelných s našimi středověkými slavnostmi. Každý, kdo přišel v kostýmu, měl volný vstup, takže ženy nacházely pro svůj tanec široké publikum. To se však brzy zvrhlo natolik, že Jamilu žádali, aby zajistila převedení vystoupení do umírněných kolejí. Začala tedy vystupovat se svou nově vzniklou skupinou "Gal Anat". Ukazovali folkór různých oblastí s nádechem showefektů jako tanec s hadem, tanec se šavlí, kouzelník atd. (Jamila pocházela z cirkusácké rodiny). Tak bylo možné poskytnout americkému publiku přehled širokého spektra orientálních tanců. Přes upozornění na mísení kultury a fantazie to byl pro řadu Američanů "pravý Orient".

Jamiliny tanečnice symbolizovaly různé kmeny (tribes). Tak asi vznikl název "Tribal" - styl "Tribal". Jednou z žákyň Jamily byla Marsha Archer. Ta se chopila nápadu své učitelky, vnesla do něj však své vlastní představy. Sjednotila kostýmy, vytvořila tzv. "kmenový kroj" a vnesla do tance harmonickou, uměleckou notu.

foto Reyhan

Později se styl "Tribal" stále měnil, každá žákyně převzala části od své učitelky a přidala k tomu vlastní nápady. Tak se tento druh tance dále vyvíjel pod vlivem nových nápadů. Jednou z nejznámějších a nejúspěšnějších tanečnic stylu Tribal je asi Carolena Nereccio se svou skupinou "Fat Chance Bellydance" (FCBD). Jestliže se dnes mluví o "Tribal", je to synonymum pro styl FCBD. Vyvinuly také dnešní "módu Tribal".

Styl Tribal mimo USA

Do poloviny 90. let byl styl Tribal i v USA omezený hlavně na Kalifornii. Teprve díky vystoupením a výukovým videokazetám FCBD, "Gypsy Caravan" a "Hahbi Ru" se zájem o Tribal probudil i v jiných oblastech USA a mimo Spojené státy. Okolo let 1996 - 1998 začaly se stylem Tribal experimentovat první ženy v Německu. Koncem roku 1999 existovalo podle mých rešerší max. 4-5 skupin, které Tribal už ukazovaly veřejně. Zájem však stále rostl a tím byl položen základní kámen pro německou scénu stylu Tribal. K tomu se přidružily nové prvky a tanec se dále vyvíjí.

Vybavení pro styl Tribal

Nosí se to, co se pro sebe a vlastní skupinu považuje za vhodné. Inspirované folklorními kostýmy z celého orientálního prostoru, přesto však přizpůsobené vkusu a potřebám vlastní skupiny.

Vykrystalizovalo se však i typické oblečení stylu Tribal. Trend určovaly jistě skupiny FCBD a "Gypsy Caravan". Nosí široké, rozevláté sukně z mnoha metrů bavlněné látky, pod nimi bohatě nařasené široké kalhoty. Vršky nechávající volná bříška jsou na zádech často otevřené a bohatě zdobené nebo se nosí s podprsenkou složenou z mincí navrch. Typická je pokrývka hlavy. Turbany z různých látek, bohatě zdobené řetízky a brožemi, někdy i květinami. Barevnost sahá od prosté černi až po syté barvy. Že to však není předepsané jako povinné, ukazuje americká skupina "Hahbi Ru". Nosí většinou široké kalhoty s kazakem přes ně a vystupují bez pokrývky hlavy nebo jen s drobnými ozdobami, čili se orientují spíše na egyptský či turecký folklór. Také "Gypsy Caravan" se objevují stále častěji v pestrých barvách a už i bez turbanu (viz také neo-Tribal).

Původ kostýmů už nelze přesně vystopovat, většinu částí kostýmu lze najít i podobné formě i  v zemích Orientu. Nejde tedy o zcela nově vytvořené prvky, nýbrž o prvky vycházející ze vztažných bodů v zemích původu. Tak se mohou např. turbany podobat jak turbanům Tuaregů ze Severní Afriky, tak turbanům z Indie. Široké sukně, i když z jiných látek, a vršky nechávající volné bříško připomínají Indii. Podobné kastové opasky nosí severoamerické ženy. Skvostné šperky lze najít především v Jemenu, v Afganistanu, v Indii, ale také v Severní Africe.

Jako nevhodné se mně osobně jeví silně lesklé látky, flitry, štrasové ozdoby atd. Sárí a krajkové látky lze naproti tomu určitě zpracovat. Neexistují jasná pravidla, osobní styl se vyvíjí ze zálib tanečnic.

Jistě bude každý kostým Tribal nejprve jen kopií jiného kostýmu, ať už půjde o kostým doma vyrobený nebo koupený. Ale většina tanečnic stylu Tribal se vyvíjí spolu se svými kostýmy. Kostým nikdy není hotový. Mění se, krášlí, přepracovává atd. Kostým stylu Tribal dostává duši s každým dílem, který přibude. Člověk najde starou látku, kterou nabere přes sukni, na bleším trhu objevíte staré třásně ze závěsu, které se uplatní na pásku. Z dovolené v Maroku si dovezete berberské ozdoby nebo koupíte v indickém obchůdku hezký pásek se zrcátky. Tribal nikdy není hotový ve smyslu "ready-to-go". Tribal je způsob života, je to fantazie.

Šperky

Carolena údajně jednou řekla, že se turbany stále zvětšují, aby na nich bylo ještě více místa pro ozdoby. Pravé ozdoby jsou drahé a ne vždy k mání. Pro začátek stačí jistě i levné "folklórní ozdoby" z obchůdku s potřebami pro břišní tanec, ale účinek pravých kousků je nepřekonatelný. Pravé díly lze najít v řadě obchodů s indickým zbožím, u dobře zásobených obchodníků s potřebami na orientální tanec, ve starožitnostech nebo pomocí přátel, kteří jedou na dovolenou do jedné ze zemí původu. Maroko, Sýrie, Jemen, Indie atd. jsou dobré zdroje pravých stříbrných šperků. Vždy bylo zvykem v orientálních zemích, že ženy považovaly šperky za investici k zachování hodnoty, takže ženy s mnoha šperky byly bohaté. Proto je i ve stylu Tribal šperk důležitým bodem. Čím více šperků, tím lépe. Mnoho náramků, klidně 3-4 přes sebe. Prstýnky, řetízky, kroužky kolem krku, náušnice, příp. i kroužky do nosu. Ženy Berberů nosí šperky i na nohou. Náušnice a brože se dají upevnit i na turban, stejně jako řetízky navíc. Často se takto sejde i několik kilogramů hmotnosti.

Make up

Tribal vyžaduje nápadný make-up. Bohatý kostým budí velkou pozornost, decentně nalíčený obličej by vedle něj zcela vybledl. Make-up také konec konců není vynálezem moderní civilizace. Také ženy Berberů často mívají velmi pestře pomalované obličeje.

Světlý podklad, růž, tmavý make-up očí, tmavá rtěnka jsou nejdůležitější body. Po uvázání turbanu by se měl make-up ještě poopravit. Díky turbanu a kompletnímu zakrytí vlastních vlasů se typ často úplně změní.

Další ozdobou obličeje jsou obličejová tetování berberských žen. Pomocí tetovacích tužek nebo kapalných linek se nakreslí na lícní kosti a bradu čárky a tečky. Význam značek lze dohledat v knihách nebo lze zapojit vlastní fantazii. Podle vzoru žen z Indie si lze na čelo nalepit mušku.

Hudba stylu Tribal

I zde platí, že neexistují předpisy, co se týče hudby. Dobrými zdroji jsou všechna CD s folklórní hudbou, v USA však již vznikly i skupiny, které se na tento styl specializovaly. Důležitý je pokud možno pořád stejný rytmus a jednoduchá instrumentace.

Není bezpodmínečně nutné použít čistě orientální hudbu. Dá se použít i africká hudba, dokonce i hudba australských domorodců nebo keltská hudba. V oblasti středověké hudby existuje řada děl s orientálním nádechem, která jsou pro Tribal ideální. Právě ve středověku existovala velmi silná vazba na Orient (křížové výpravy), která je v hudbě cítit.

foto Reyhan

Pocit sounáležitosti patřící ke stylu Tribal

Skupina je kmen, tanečnice nemají být konkurentkami, nýbrž společně prožívat sílu a harmonii tance. Kreativita stejně jako spontánnost tanečnic jsou žádoucí, současně je však nutná interní, neverbální komunikace. To dává tanci jeho půvab, hrdost a krásu. Tribal není "předvádění se". Je to tanec, který si diváka získá, pokud to divák připustí.

Stejně jako u řady jiných tanců je i ve stylu Tribal erotika, důraz v tomto tanci je však na důstojnosti, síle a moci ženy. Je to znázornění pýchy a smyslnosti, ne sexuality.

Aby se mohla stát skupina žen kmenem, je zapotřebí spousta společné práce a připravenosti se do ní zapojit. Tribal tedy není tanec vůdčích osobností. Členové skupiny mají být všichni rovnocenní, přičemž se ale klade důraz na individualitu jednotlivce. Tribal znamená společně a pro sebe. Samozřejmě existují ženy, které převezmou jistý způsob vedení, děje se tak však tiše, nenápadně. Stejně jako v přirozeně vzniklých kmenech berou "starší" ty "mladší" za ruku a zasvěcují je do rituálů kmene. Ukazují jim kroky a pomáhají jim najít své místo ve kmeni.

Krásné jsou rituály, protože podporují sounáležitost. Znám skupiny, které své nováčky přijímají ve formě speciálních iniciačních slavností. Před vystoupením si členky skupiny pomáhají při oblékání, při vázání turbanu, při líčení a zdobení. Společná meditace před každým vystoupením skupinu posiluje. Tyto aspekty odlišují styl Tribal od klasického orientálního tance - alespoň pro nás.

Je možné, že to ostatní skupiny nedělají, že se omezují jen na techniku, že si obstarávají kostýmy pokud možno bez větších nákladů a mění a zjednodušují tak, aby bylo možné se pokud možno rychle převléknout. Pro nás se tím ztrácí to podstatné, společnost, vnitřní vazba a rituál, který nám dává sílu pro tanec. Cesta je cílem.

Pohyby a kroky

Jako základní prvky tance se dají použít pohyby klasického orientálního tance, folklóru a dokonce i flamenko, hlavně však zemité, rychlé pohyby boků a měkké, pomalé pohyby trupu a paží.

Pomalé hadovité pohyby a stále se opakující, precizní krokové kombinace dávají tanci sílu a harmonii.

Typické na stylu Tribal je vzpřímené držení těla, které také přispívá k hrdému účinku. Toto držení ještě podporují pohyby paží a rukou, které se provádějí přesně a precizně. Napětí přitom sahá až do špiček prstů, žádný pohyb není neplánovitý.

Typický, ale ne povinně předepsaný je doprovod pomocí činelků při tanci. Ani méně nadaným hráčům na činelky by neměl dělat podstatné potíže.

Exaktní technika je pro synchronní pohyb skupiny velmi důležitá. Přednostní ale není stupeň obtížnosti, nýbrž přesné provádění daných pohybů. Proto by se měla skupina řídit vždy podle svého nejslabšího článku. Radši nejjednodušší, čistě provedené a synchronní kombinace než komplikované pohyby, které se nedají tančit rovnoměrně.

Přestože řada pohybů je již známá z klasického orientálního tance nebo z folklóru, není Tribal tanec, který se dá naučit jen nastudováním tanečku. Na rozdíl od folklórního tance určité oblasti není Tribal tanec jednotlivce, nýbrž kombinace techniky, citu, životního postoje a zkušeností. Přesně jako u klasického orientálního tance vyžaduje dlouholeté učení a trénink. Pohyby působí jednoduše, musí se ale provádět přesně a precizně. Hrdé držení těla vyžaduje určitou taneční rutinu a zkušenost. Nejde tedy v žádném případě o tanec pro začátečníky. I pokročilí si brzy všimnou, že Tribal vyžaduje pravidelné a intenzivní cvičení. Statické držení, málo pasáží s chozením a zčásti velmi výrazné vnitrotělové pohyby vypadají snazší než jsou. A právě ve skupině je práce na synchronním provedení obtížnější, než řada tanečnic tuší.

Choreografie nebo improvizace

Harmonie skupiny vzniká nejlépe improvizací. Vždy jedna tanečnice rozhodne, který nový pohyb se tančí. Malými, předem dohodnutými pohyby např. ruky se signalizuje, který pohyb má následovat při další změně taktu. Zbylé ženy tančí podle údajů té, která vede. V ideálním případě publikum příslušné pokyny nevidí. Ženy jsou bdělé, sledují jedna druhou a partnerce se přizpůsobí. Vzniká neverbální komunikace, díky které skupina vypadá jako celek.

Tato forma tance by byla ideální, s rostoucí velikostí skupiny je však stále obtížnější. Vyžaduje dlouhé cvičení a úzký vztah mezi tanečnicemi. Jinak tanec působí neklidně nebo se stává díky omezenému spektru pohybů jednotvárným.

Choreografie zjednodušují ze začátku společnou práci, takže lze cíleně pracovat na synchronním pohybu skupiny. Důležité však je, aby i choreografie ještě měly charakter improvizace, tj. aby vznikal mezi tanečnicemi vztah. Jednoduché krokové kombinace a časté opakování by tedy měly mít přednost před komplikovanými choreografiemi.

Alternativou je částečná choreografie, tj. předem se domluví krokové kombinace a nacvičí se, přesné časové pořadí se však určuje vyvoláním nebo znameními. Tyto pokyny může vydat předem určená vedoucí nebo se může role vedoucí přesouvat rotačním způsobem, tj. ta, která je v pozici všem viditelné, udává změnu kroků.

Další variantou je práce s chórem, tj. s velkou skupinou tanečnic v pozadí a sólistkou nebo malou skupinu (2 nebo 3 tanečnice) v popředí. Sbor provádí nejjednodušší, ale velmi synchronní pohyby, většinou improvizuje a postupuje podle pokynů tanečnice, na kterou všechny členky sboru vidí. Sólistka improvizuje a může podle libosti ustoupit zpět do sboru. Nahradí ji jiná sólistka.

Zdravotní aspekty

Jako v ostatních oblastech tance je pro tento styl nutná cílená zahřívací fáze. Kvůli statickému držení při tanci a mnoha rychlým pohybům pánve je nebezpečí přetížení jednotlivých tělesných partií. Zvlášť výrazně se zatěžuje pánev, páteř a kolena. Začátečnice mají potíže i se statickými polohami rukou. Aby se předešlo bolestem a zdravotním potížím, je vždy třeba dbát na správné držení těla. Napětí v pánvi, rovné držení, lehce povolená kolna, spuštěná ramena. Správně prováděné pohyby stylu Tribal posilují páteř a podporují hrdé, vzpřímené držení těla. Jako podpůrné cviky však doporučujeme cviky k posílení zádového svalstva. I když jsou výuková videa dobrou pomůckou, je třeba klást důraz na kontrolu a opravu pohybů.

Další vyhlídky

Vývoj pokračuje. V USA již existuje několik nových trendů stylu Tribal. Mezitím se z "přísného" tance Tribal vyvinuly Neo Tribal a New Age Tribal.

Neo Tribal:

Neo Tribal je směs Tribal, orientálního tance a vlivů mnoha jiných zemí. Obsahují více hravosti a méně opakujících se kroků.

Představení zahrnuje pestrou směs sólových výstupů, duetů a skupinových tanců.

Kostýmy a ozdoby v Neo Tribal se podobají stylu Tribal.

Na rozdíl od přísného stylu Tribal dává Neo Tribal přednost jasným, dokonce ostrým barvám a tanečnice obvykle nenosí turban. Jako tanečník stylu Neo Tribal má člověk více volnosti a může využít svou kreativitu a fantazii se přitom nekladou meze. Kroky jsou založené na krocích Tribal, u Neo Tribal je však více variací a jsou zřejmé i vlivy baletu a jazzového tance. Kromě toho se neignorují akcenty v hudbě.

New Age Tribal:

Se podobá tanečnímu stylu Tribal, ale s nádechem esoteriky. Tanečníci před tancem meditují, aby se "očistili" od negativní energie a v tanci získali pozitivní energii.

Při tanci se používají esoterické techniky, např. dechová cvičení. Důležité je vědomí vlastní aury a aury ostatních. Tanečníci New Age Tribal také tancují na esoterickou hudbu. Přechod mezi Orientem a Okcidentem je plynulý.

Jak uvázat turban za použití dvou šátků 

Text naleznete zde.