Vážená Milo,
ve chvíli, kdy jsem se začala učit břišní tanec, jsem dostala i nápad, že bych ho ráda vyučovala. Po úporném hledání kdo, kde a kdy to učí, jsem se rozhodla pro Vaši školu. Především jsem měla dojem, že z jejích řad nevyjdou žádné rychlokvašky, a pak jsem se chtěla učit od někoho, kdo to sám výborně ovládá. Netušila jsem ovšem, jak důkladnou průpravu a jaké know-how nám poskytnete. A to i nad rámec kursu. Jste rovná, přímá dáma, která nám předala vše, co sama umí. Nejedná se jen o techniku tance, ale i o způsob, jak to vysvětlit ostatním, jak udělat hodinu zajímavou. Jak naučit tento taneční pohyb tak, aby neškodil, ale pomáhal. Závěrečné soustředění byla makačka, ale taky ohromné dojetí, když jsme končily a věděly, že jsme to dokázaly. Především jste to ale dokázala Vy. Předat nám kus sebe, donutit nás se zamyslet nad tím co a jak chceme dělat. Předala jsme nám ohromnou chuť jít pořád dál. Zkrátka dřít. Řekla jste na závěr, že jsme jako Vaše kuřata. A já Vám slibuji, že se nestanu slepicí a díky za vše, co jste mi naučila.
Renata